V žádném oboru nemám tolik nezodpovězených otázek jako u výchovy dětí. I digitální svět musíme zvládnout – a není to snadné pro děti ani pro rodiče. Zaměřili jsme se na sociální sítě, hry a porno.
Kateřina Lukavská a Michaela Slussareff mají hluboké znalosti a velké zkušenosti s digitálním světem a jeho vlivem na děti a mladistvé. A potřebujeme vědět hodně. Každé desáté dítě ve věku 11 až 14 let má příznaky závislosti na digitálních médiích. Problémy se objevují stále dřív. Navíc můžou být rozmanité: závislost, ale také kyberšikana nebo sextortion.
Tenhle rozhovor je pro vás, věřím, skvělým základem pro to, jak doma nastavit pravidla používání telefonu, jak pomoct dětem zorientovat se na sociálních sítích i jak se dozvědět o místech, která můžou být nebezpečná, a třeba jste o nich ani neslyšeli.
Kateřina Lukavská a Michaela Slussareff byly konkrétní, věcné a klíčová témata jasně popisovaly na základě zkušeností i vědeckého výzkumu. A tak nám můžou pomoct v každodenním životě.
Třeba „smlouva o prvním mobilu“ může hodně pomoct, stejně jako uvědomit si, jak pracovat na „digitálním řidičáku“. Hodí se i vědět, co dělat hned na začátku, když se dítě dívá na nějakého youtubera a vy si říkáte, že je to naprosto stupidní.
Tenhle rozhovor může taky pomoct uklidnit: existují možná řešení. A pokud o sobě pochybujete, je to v pořádku – nejste sami. Ostatně 39 % rodičů se obává, aby nebyli pro dítě špatným vzorem v používání obrazovek.
Kateřina Lukavská a Michaela Slussareff mluvily i o tom, že nejde jen o to, jak dlouho se děti dívají na videa, ale také na co. Schválně si zkuste počítat (nebo vezměte stopky, jestli chcete být přesní), jak často se mění záběr u různých pohádek – tedy jak rychlé jsou střihy. Uvidíte, že u starších pohádek, jako jsou Bob a Bobek, Krteček nebo třeba Jája a Pája, jsou záběry mnohem delší. A koukněte i na druhou věc: kolik se toho v jednom záběru děje. Například jestli tam něco zabliká, zvětší se nebo rychle prolétne. Uvidíte ten rozdíl, který navíc i uslyšíte, protože zvuk a hudba hrají velkou roli v tom, jak vnímáme věci, na které se díváme.
Pornografie se k dětem dostane výrazně dřív, než si rodiče myslí. Skutečně se dostane, protože děti říkají, že „pro ně bývá spíše těžší se takovému obsahu vyhnout než jej vyhledat“. Často nerozumí tomu, na co se dívají, a zvlášť u dívek to může způsobit trauma.
Michaela Slussareff napsala knihu Hry, sítě, porno, ve které popisuje, na co si dát pozor, co (ne)řešit, a dává konkrétní návrhy rad. Nepíše „tohle udělejte“, ale popisuje, co by se rodičům mohlo hodit – aby měl každý větší šanci pomoct dětem (a i sám sobě) digitální svět zvládnout. Zajímavé jsou třeba návrhy „porno rozhovorů“ pro různé věkové kategorie dětí. Popisuje, jak takový rozhovor třeba začít a jak formulovat to, co rodiče říkají.
Kateřina Lukavská stojí spolu s kolegy (včetně Michaely Slussareff) za webem www.digirozhledna.cz, kde najdete rady pro konkrétní situace, včetně kalkulačky, abyste zjistili, jestli už se dítě nedostává na hranu (nebo za ni) digitální závislosti. Najdete tam také popis toho, kam se případně obrátit. Jsou tam rady k nastavování pravidel i souhrny informací, které pomůžou pochopit například možná rizika počítačových her.
Nároků na rodiče a děti není málo. Digitální svět musíme zvládnout.